Komu platit výživné po 18: Průvodce pro rodiče

Kdy trvá povinnost platit výživné

Povinnost platit výživné je zákonnou odpovědností rodičů vůči jejich dětem, která je zakořeněna v občanském zákoníku a vychází z přirozeného práva dítěte na zajištění základních životních potřeb. Tato povinnost vzniká okamžikem narození dítěte a pokračuje po celou dobu, kdy je dítě neschopné se samo živit. Mnozí rodiče se však domnívají, že jakmile jejich potomek dosáhne zletilosti, tedy osmnáctého roku věku, automaticky zaniká jejich povinnost finančně přispívat na jeho potřeby. Tato představa je však v rozporu se skutečnou právní úpravou, která situaci posuzuje mnohem komplexněji.

Dosažení osmnácti let věku představuje významný mezník v životě každého člověka, neboť od tohoto okamžiku je považován za plně svéprávnou osobu s všemi právy a povinnostmi. Nicméně samotné dovršení zletilosti automaticky neznamená zánik vyživovací povinnosti rodičů. Zákon totiž bere v úvahu reálnou situaci mladého dospělého člověka a jeho skutečnou schopnost obstarat si vlastní živobytí. V současné společnosti je zcela běžné, že mladí lidé i po dosažení zletilosti pokračují ve studiu na středních školách, gymnáziích nebo vysokých školách, což jim znemožňuje plnohodnotně se věnovat výdělečné činnosti.

Roditelé dítěte, které dosáhlo osmnácti let věku, tedy mají nadále povinnost poskytovat výživné v případech, kdy jejich potomek studuje a připravuje se na budoucí povolání. Tato příprava musí být soustavná a řádná, což znamená, že student musí skutečně docházet do školy, skládat zkoušky a prokazovat snahu o dokončení vzdělání. Pouhý formální zápis na školu bez reálného studia by nebyl dostačujícím důvodem pro pokračování vyživovací povinnosti. Soudní praxe přitom hodnotí každý případ individuálně a zohledňuje konkrétní okolnosti, včetně studijních výsledků, zdravotního stavu a celkové situace mladého dospělého.

Délka trvání vyživovací povinnosti po dosažení zletilosti není striktně časově omezena konkrétním věkem, ale je vázána na dokončení přípravy na budoucí povolání. V praxi to znamená, že pokud mladý člověk studuje na vysoké škole, může tato povinnost trvat až do věku přibližně dvaceti šesti let, což odpovídá standardní délce magisterského studia. Není však automatické, že výživné musí být poskytováno až do tohoto věku, neboť vždy záleží na konkrétních okolnostech případu. Pokud student opakovaně neprospívá, mění obory bez vážného důvodu nebo studium svévolně prodlužuje, může soud rozhodnout o zániku nebo snížení vyživovací povinnosti.

Významným faktorem je také schopnost rodiče výživné platit a potřeby zletilého dítěte. Soud při stanovení výše výživného zohledňuje majetkové a výdělkové poměry obou rodičů, jakož i odůvodněné potřeby studenta, mezi které patří náklady na bydlení, stravu, oblečení, učební pomůcky a další nezbytné výdaje spojené se vzděláváním. Zletilé dítě má také určitou povinnost přispívat na své potřeby vlastními silami, pokud to jeho studium a zdravotní stav umožňují, například formou brigád během prázdnin nebo víkendů.

Studium a příprava na povolání

Dosažení osmnáctého roku věku představuje významný mezník v životě každého člověka, avšak z hlediska výživného neznamená automatické ukončení vyživovací povinnosti rodičů. Zákon o rodině i nový občanský zákoník jasně stanovují, že výživné může pokračovat i po dosažení plnoletosti, pokud se dítě soustavně připravuje na budoucí povolání. Tato právní úprava vychází z logického předpokladu, že student nebo učeň nemá dostatečné možnosti k vlastnímu výdělku a stále je závislý na finanční podpoře rodičů.

Soustavná příprava na povolání zahrnuje především studium na střední škole, vyšší odborné škole nebo vysoké škole, ale také přípravu v rámci učebních oborů či jiných forem odborného vzdělávání. Klíčovým pojmem je zde soustavnost, což znamená, že student musí své studium řádně plnit, docházet na výuku a skládat předepsané zkoušky. Pokud dítě studium zanedbává, opakovaně neprospívá nebo ho přerušuje bez závažných důvodů, může soud rozhodnout o zániku vyživovací povinnosti i před ukončením studia.

Rodiče mají povinnost poskytovat výživné svému dítěti po dosažení osmnácti let až do doby, kdy je schopno se samo živit vlastní prací. Obvykle se tato hranice stanovuje na věk šestadvaceti let, což odpovídá standardní délce vysokoškolského studia včetně možnosti jednoho opakování ročníku. V praxi však soudy posuzují každý případ individuálně a zohledňují konkrétní okolnosti, jako je délka a náročnost studia, zdravotní stav dítěte nebo jeho schopnosti.

Výše výživného po dosažení plnoletosti se určuje stejně jako u nezletilých dětí, tedy podle potřeb dítěte a možností rodičů. Soudy berou v úvahu náklady spojené se vzděláváním, včetně školného, učebnic, ubytování v místě studia, stravy a dalších nezbytných výdajů. Pokud student studuje v jiném městě než bydlí rodiče, náklady na výživné jsou zpravidla vyšší kvůli nutnosti hradit ubytování a vyšší životní náklady.

Důležité je zdůraznit, že plnoletý student má právo na výživné přímo vůči oběma rodičům, nikoliv pouze vůči tomu, se kterým nežije ve společné domácnosti. Oba rodiče přispívají na výživu dítěte podle svých majetkových a výdělkových poměrů. Pokud dítě žije s jedním z rodičů, ten obvykle plní svou vyživovací povinnost formou naturální výživy, tedy poskytováním stravy, bydlení a dalších potřeb, zatímco druhý rodič platí výživné v penězích.

V případě, že rodiče nejsou schopni se dohodnout na výši a způsobu placení výživného, může plnoletý student podat žalobu na určení výživného k soudu. Na rozdíl od nezletilých dětí, kdy podává žalobu zákonný zástupce, plnoletý student jedná před soudem samostatně a má plnou procesní způsobilost. Soud pak rozhodne o výši výživného s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem případu.

Příprava na povolání však nemusí probíhat pouze formou klasického studia na školách. Zahrnuje také absolvování učebních oborů, rekvalifikačních kurzů nebo jiných forem odborného vzdělávání, které vedou k získání kvalifikace pro výkon určitého povolání. Podstatné je, aby tato příprava byla systematická a vedla k reálnému cíli, kterým je získání schopnosti samostatně se živit.

Povinnost platit výživné nekončí automaticky osmnáctými narozeninami dítěte, pokud se připravuje na budoucí povolání studiem nebo pokud se nemůže samo živit z vážných důvodů. Rodičovská odpovědnost přesahuje hranici dospělosti tam, kde je dítě stále závislé na podpoře rodičů.

Miroslav Dvořák

Podmínky pro nárok na výživné

Podmínky pro nárok na výživné představují základní právní rámec, který určuje, za jakých okolností má dítě, jež dosáhlo osmnáctého roku života, nárok na finanční podporu od svých rodičů. Výživné po dovršení plnoletosti není automatickým právem, ale váže se na splnění konkrétních podmínek, které český právní řád jasně vymezuje. Roditelé dítěte, které dosáhlo 18 let věku, mají i nadále vyživovací povinnost, avšak tato povinnost je podmíněna především tím, že se dítě soustavně připravuje na budoucí povolání.

Situace	Povinnost platit výživné	Podmínky
Dítě studuje střední školu	ANO	Do 26 let věku, pokud se soustavně připravuje na povolání
Dítě studuje vysokou školu	ANO	Do 26 let věku, pokud se soustavně připravuje na povolání
Dítě pracuje na plný úvazek	NE	Dítě je soběstačné a vydělává si samo
Dítě je nezaměstnané a nestuduje	NE	Nepřipravuje se soustavně na povolání
Dítě je zdravotně postižené	ANO	Bez věkového omezení, pokud se nemůže samo živit
Dítě dosáhlo 26 let a stále studuje	NE	Výživné končí nejpozději v 26 letech
Dítě studuje a brigádně pracuje	ANO	Pokud si brigádou plně nezajišťuje obživu

Soustavná příprava na budoucí povolání je klíčovým pojmem, který rozhoduje o tom, zda má zletilé dítě nárok na výživné. Tato příprava zahrnuje především studium na střední škole, vyšší odborné škole nebo vysoké škole. Soustavnost přípravy se posuzuje podle toho, zda dítě řádně plní své studijní povinnosti, pravidelně se účastní výuky a postupuje do dalších ročníků. Pokud student opakovaně propadá, zanedbává studium nebo studuje pouze formálně bez skutečného úsilí, může tím ztratit nárok na výživné od rodičů.

Dalším podstatným faktorem je schopnost dítěte se samo živit. Roditelé jsou povinni platit výživné pouze v případě, že zletilé dítě není schopno se samo živit a zároveň po nich nelze spravedlivě požadovat, aby výživné poskytovalo. Tato podmínka zahrnuje posouzení celkové situace rodiny, finančních možností rodičů i potřeb dítěte. Soudy při rozhodování o výživném zvažují příjmy obou rodičů, jejich majetkové poměry, ale také to, jaké další vyživovací povinnosti rodiče mají vůči dalším dětem nebo jiným osobám.

Věková hranice pro nárok na výživné není pevně stanovena pouze na osmnáct let. Výživné může být poskytováno i po dosažení plnoletosti, typicky do ukončení studia, avšak zpravidla nejdéle do šestadvaceti let věku. Tato věková hranice však není absolutní a může být v odůvodněných případech překročena, například pokud dítě studuje náročný obor, který vyžaduje delší přípravu, nebo pokud bylo studium přerušeno ze závažných zdravotních důvodů.

Zdravotní stav zletilého dítěte může také významně ovlivnit nárok na výživné. Pokud je dítě zdravotně postižené nebo dlouhodobě nemocné natolik, že nemůže vykonávat výdělečnou činnost ani se připravovat na povolání, může mít nárok na výživné i po ukončení studia nebo bez ohledu na studium. V takových případech může vyživovací povinnost rodičů trvat i po dosažení věkové hranice šestadvaceti let.

Rodiče dítěte, které dosáhlo 18 let věku, musí být také schopni výživné poskytovat. Soud při stanovení výše výživného přihlíží k odůvodněným potřebám dítěte i k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům rodičů. Pokud by poskytování výživného znamenalo pro rodiče nepřiměřenou tvrdost nebo by je dostalo do existenčních problémů, může soud výši výživného snížit nebo dokonce rozhodnout, že výživné poskytováno nebude.

Výše výživného po osmnáctých narozeninách

Výše výživného po dosažení osmnáctých narozenin dítěte představuje jednu z nejčastějších otázek, které řeší rodiče i jejich zletilé potomky. Mnoho lidí se mylně domnívá, že s dosažením zletilosti automaticky zaniká povinnost platit výživné, což však není pravda. Zákonná úprava v České republice jasně stanovuje, že výživné může trvat i po dosažení osmnáctého roku věku, pokud dítě není schopno se samo živit.

Zásadní změnou oproti situaci před dosažením zletilosti je především to, komu se výživné platí. Zatímco u nezletilých dětí bylo výživné vypláceno rodiči, který se o dítě osobně staral, po osmnáctých narozeninách má nárok na výživné přímo zletilé dítě samo. Tato změna má zásadní praktické důsledky, neboť výživné se stává osobním nárokem zletilého potomka a rodiče s ním nemohou nakládat podle vlastního uvážení.

Roditelé dítěte, které dosáhlo osmnácti let věku, mají stále povinnost přispívat na jeho výživu, pokud se nemůže samo živit. Typicky se jedná o situace, kdy zletilý potomek studuje na střední nebo vysoké škole, případně se nemůže živit z důvodu zdravotního postižení. Soudy při určování výše výživného po osmnáctých narozeninách přihlížejí k několika klíčovým faktorům, mezi které patří především majetkové a výdělkové poměry obou rodičů, potřeby zletilého dítěte a také jeho schopnosti a možnosti.

Výše výživného se stanovuje individuálně s ohledem na konkrétní životní situaci všech zúčastněných. Soudy obvykle vycházejí z principu, že oba rodiče by měli přispívat na výživu svého zletilého dítěte úměrně svým možnostem. To znamená, že pokud jeden z rodičů má výrazně vyšší příjmy než druhý, měl by přispívat vyšší částkou. Zároveň se však zohledňuje i to, zda zletilý potomek bydlí u jednoho z rodičů, který tak přispívá na jeho výživu nejen finančně, ale také naturálním plněním v podobě zajištění bydlení, stravy a dalších potřeb.

Při stanovení výše výživného po dosažení zletilosti hraje významnou roli i to, jak se zletilé dítě chová ke studiu nebo přípravě na povolání. Pokud student studuje řádně a snaží se dosáhnout vzdělání v přiměřené době, lze očekávat, že soud přizná výživné v odpovídající výši. Naopak pokud zletilý potomek studium zanedbává, opakovaně neprospívá nebo studuje nepřiměřeně dlouho bez vážných důvodů, může soud výživné snížit nebo dokonce zrušit.

Maximální hranice pro poskytování výživného zletilému dítěti zákon explicitně nestanoví, ale judikatura se ustálila na tom, že výživné se obvykle poskytuje do šestadvaceti let věku, pokud dítě řádně studuje. V odůvodněných případech, například při studiu medicíny nebo jiných náročných oborů, může být výživné poskytováno i déle. Důležité je, aby zletilý potomek prokazoval snahu o dokončení vzdělání a získání schopnosti se samostatně živit.

Kdy výživné po 18 zaniká

Výživné po dosažení zletilosti automaticky nezaniká, což je velmi důležité si uvědomit. Rodičovská povinnost poskytovat výživné svému dítěti pokračuje i po jeho osmnáctých narozeninách, pokud se dítě připravuje na budoucí povolání nebo pokud není schopno se samo živit. Tato skutečnost často překvapuje rodiče, kteří mylně předpokládají, že s dosažením plnoletosti jejich povinnost automaticky končí.

Zásadní moment pro zánik výživného nastává v okamžiku, kdy se dítě stane schopným se samo živit. To znamená, že dokončilo svou přípravu na budoucí povolání a má reálnou možnost získat odpovídající zaměstnání. Příprava na budoucí povolání zahrnuje nejen studium na střední škole, ale také vysokoškolské vzdělání, odborná učiliště či jiné formy kvalifikačního vzdělávání. Pokud mladý dospělý řádně studuje, rodiče jsou povinni mu výživné poskytovat po celou dobu tohoto studia.

Výživné zaniká dokončením vzdělání, které je přiměřené schopnostem a zájmům dítěte. Není však možné očekávat, že rodiče budou financovat nekonečné studium nebo opakované střídání škol bez vážného důvodu. Soudy v těchto případech posuzují, zda je studium vedeno s odpovídající snahou a zda má reálný smysl pro budoucí uplatnění. Pokud mladý člověk studium opakovaně zanechává nebo se mu nevěnuje s náležitou péčí, může soud rozhodnout o zániku výživného.

Dalším důvodem pro zánik výživného je situace, kdy dítě přestane být v nouzi. To nastává například tehdy, když si najde pravidelné zaměstnání s dostatečným příjmem, který mu umožňuje pokrýt vlastní životní potřeby. V takovém případě již není splněna základní podmínka pro poskytování výživného, protože dítě se dokáže samo živit. Soudy při posuzování této situace berou v úvahu výši příjmů, životní náklady a celkovou životní situaci mladého dospělého.

Výživné také zaniká v případě smrti oprávněného nebo povinného. Jde o přirozený zánik právního vztahu, který nemůže pokračovat po smrti jedné ze stran. Pokud zemře rodič povinný k výživnému, přechází tato povinnost na dědice pouze v omezeném rozsahu a za specifických podmínek stanovených zákonem.

Významnou roli hraje také sjednání dohody mezi rodiči a dítětem o ukončení výživného. Taková dohoda musí být uzavřena v souladu se zákonem a nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy dítěte. Soud může takovou dohodu schválit, pokud je přiměřená a spravedlivá pro obě strany. Rodič, který výživné poskytuje, by měl vždy postupovat v souladu s rozhodnutím soudu a nemůže jednostranně přestat platit bez právního důvodu.

Jak požádat o výživné po 18

Výživné po dosažení zletilosti představuje pro mnoho rodin citlivou a komplikovanou záležitost, která vyžaduje pečlivé zvážení právních postupů a komunikace mezi zúčastněnými stranami. Když dítě dosáhne osmnáctého roku věku, automaticky se nemění povinnost rodiče platit výživné, pokud dítě pokračuje ve studiu nebo se nachází v jiné životní situaci, která mu neumožňuje se plně finančně zabezpečit vlastními silami.

Roditelé dítěte, které dosáhlo 18 let věku, se často ocitají v nejistotě ohledně toho, jak správně postupovat při žádosti o pokračování výživného. Zletilé dítě se stává samostatným účastníkem řízení a musí o výživné požádat samo, na rozdíl od situace před dosažením zletilosti, kdy za něj jednal zákonný zástupce. Tato změna procesního postavení je zásadní a mnozí o ní nevědí, což může vést k prodlevám nebo komplikacím při zajišťování finanční podpory.

Pokud již existuje soudní rozhodnutí o výživném z doby před dosažením zletilosti, toto rozhodnutí po osmnáctých narozeninách automaticky nezaniká, ale pokračuje v platnosti. Nicméně pokud dojde ke změně okolností nebo pokud je třeba výživné nově stanovit, zletilé dítě musí podat vlastní návrh na určení výživného u příslušného soudu. Tento návrh by měl obsahovat podrobné informace o studiu, finančních potřebách a důvodech, proč dítě není schopno se plně živit samo.

Komu platit výživné po 18 je otázka, která se týká především směřování plateb. Zatímco před zletilostí bylo výživné vypláceno druhému rodiči, který se o dítě staral, po dosažení zletilosti má dítě právo požadovat, aby bylo výživné vypláceno přímo jemu. Tato změna odráží právní postavení zletilé osoby jako plně způsobilé k právním úkonům. V praxi to znamená, že povinný rodič by měl platit výživné přímo na účet zletilého dítěte, pokud tak stanoví soud nebo pokud se na tom strany dohodnou.

Při podávání žádosti o výživné je nezbytné doložit důvody, proč zletilé dítě potřebuje finanční podporu. Nejčastějším důvodem je pokračování ve studiu na střední nebo vysoké škole, kdy dítě nemá dostatečný čas na výdělečnou činnost. Soud bude zkoumat, zda se dítě řádně věnuje studiu, jaké jsou jeho studijní výsledky a zda lze reálně očekávat dokončení vzdělání v přiměřené době. Důležité je také prokázat skutečné finanční potřeby včetně nákladů na bydlení, stravu, studijní materiály a další nezbytné výdaje.

Žádost o výživné se podává k okresnímu soudu, v jehož obvodu má žadatel bydliště. K návrhu je vhodné připojit doklady o studiu, potvrzení o docházce, výpis známek a případně další dokumenty prokazující finanční situaci. Soud následně posoudí majetkové a výdělkové poměry obou rodičů i potřeby zletilého dítěte a stanoví přiměřenou výši výživného, která odpovídá konkrétním okolnostem případu.

Změna výše výživného u soudu

Změna výše výživného u soudu představuje právní proces, který může být iniciován v situaci, kdy se výrazně změní okolnosti týkající se potřeb dítěte nebo možností povinného rodiče. Roditelé dítěte, které dosáhlo 18 let věku, se často ocitají v situaci, kdy je nutné přehodnotit dosavadní výživné, protože dospělé dítě má jiné potřeby než nezletilé. Po dosažení zletilosti se mění nejen právní postavení dítěte, ale také způsob, komu platit výživné po 18 letech.

Když dítě dosáhne osmnácti let, výživné se již nevyplácí druhému rodiči jako zákonnému zástupci, ale přímo dítěti samotnému. Tato změna je zásadní a automaticky nastává ze zákona. Povinný rodič tedy musí od okamžiku nabytí zletilosti zasílat výživné přímo na účet dospělého dítěte, nikoliv na účet druhého rodiče, jak tomu bylo doposud. Pokud by nadále platil výživné druhému rodiči, formálně by neplnil svou vyživovací povinnost vůči oprávněné osobě.

V praxi se však často stává, že dosavadní výše výživného již neodpovídá aktuální situaci. Dospělé dítě může například studovat na vysoké škole, což znamená vyšší náklady na vzdělání, ubytování v jiném městě, studijní materiály a další výdaje spojené se studiem. Naopak může nastat situace, kdy se finanční možnosti povinného rodiče zhoršily, například z důvodu ztráty zaměstnání, nemoci nebo vzniku dalších vyživovacích povinností. V takových případech je možné podat návrh na změnu výše výživného u příslušného soudu.

Soud posuzuje návrh na změnu výživného komplexně a bere v úvahu všechny relevantní okolnosti případu. Zkoumá především skutečné a odůvodněné potřeby oprávněného dítěte, přičemž u dospělého dítěte je klíčové, zda se připravuje na budoucí povolání studiem nebo odbornou přípravou. Pokud dítě řádně studuje, má nárok na výživné i po dosažení zletilosti, a to až do ukončení přípravy na povolání, zpravidně do 26 let věku.

Při rozhodování o změně výše výživného soud dále hodnotí schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče. Musí být prokázáno, že došlo k podstatné změně okolností oproti době, kdy bylo výživné stanoveno původně. Nestačí pouze tvrzení o změně, ale je třeba předložit relevantní důkazy, jako jsou potvrzení o příjmech, doklady o studiu, lékařské zprávy či jiné dokumenty dokládající změnu poměrů.

Důležité je také uvědomit si, že změna výše výživného není automatická a nastává až na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Do té doby zůstává v platnosti původní výše výživného stanovená dřívějším rozhodnutím. Rodič, který přestane platit výživné v původní výši ještě před rozhodnutím soudu, se tak dopouští porušení vyživovací povinnosti a může mu vzniknout dluh na výživném včetně úroků z prodlení.

Práva a povinnosti zletilého dítěte

Dosažení zletilosti představuje významný mezník v životě každého člověka, neboť od okamžiku dovršení 18 let věku získává jedinec plnou způsobilost k právním úkonům a stává se plně odpovědným za své jednání. Tento přechod do dospělosti však neznamená automatické ukončení všech práv a povinností, které existovaly mezi rodiči a jejich potomkem v době jeho nezletilosti. Otázka výživného a vzájemných závazků mezi rodiči a zletilým dítětem je komplexní problematikou, která vyžaduje pečlivé zvážení konkrétních okolností každého případu.

Roditelé dítěte, které dosáhlo 18 let věku, nejsou automaticky zbaveni své vyživovací povinnosti. Zákon totiž rozlišuje mezi zletilostí a samostatnou výdělečnou činností. I když potomek dosáhl věku osmnácti let, může stále pokračovat ve studiu na střední škole, vyšší odborné škole nebo vysoké škole, případně se může připravovat na budoucí povolání jiným způsobem. V takových situacích trvá vyživovací povinnost rodičů i po dosažení zletilosti, a to až do doby, kdy dítě dokončí přípravu na povolání nebo do věku šestadvaceti let, podle toho, co nastane dříve.

Zletilé dítě má však nově vzniklé povinnosti vůči svým rodičům. Musí aktivně přispívat ke svému vzdělávání a přípravě na budoucí povolání, což znamená řádné studium, docházku na výuku a vynakládání přiměřeného úsilí k úspěšnému dokončení studia. Pokud zletilý student zanedbává své studijní povinnosti, opakovaně neprospívá nebo studium svévolně přerušuje bez vážných důvodů, mohou rodiče požádat soud o snížení nebo úplné zrušení vyživovací povinnosti. Soud v takovém případě posuzuje, zda je pokračování v poskytování výživného oprávněné s ohledem na chování a přístup zletilého dítěte ke studiu.

Důležitým aspektem je také schopnost zletilého dítěte se o sebe postarat vlastními silami. Pokud má zletilý potomek možnost pracovat a vydělávat si na živobytí, ale tuto možnost nevyužívá bez vážného důvodu, může být vyživovací povinnost rodičů omezena nebo zcela zrušena. Soud při rozhodování o výživném zohledňuje nejen potřeby zletilého dítěte, ale také majetkové a výdělkové poměry rodičů a schopnosti samotného dítěte se o sebe postarat.

Výše výživného po dosažení zletilosti se určuje podle konkrétních potřeb studenta a možností rodičů. Zahrnuje nejen základní životní potřeby jako stravu a bydlení, ale také náklady spojené se vzděláváním, jako jsou školné, učebnice, pomůcky, doprava do školy a další nezbytné výdaje. Rodiče mohou plnit svou vyživovací povinnost buď formou pravidelných peněžních příspěvků, nebo tím, že dítěti poskytují přímou péči a zajišťují jeho potřeby ve společné domácnosti.

Zletilé dítě má právo požádat soud o určení výživného, pokud se s rodiči nedokáže dohodnout na jeho výši nebo způsobu plnění. Stejně tak mohou rodiče požádat o změnu výše výživného, pokud se změní jejich majetkové poměry nebo potřeby dítěte. Vzájemná komunikace a dohoda mezi rodiči a zletilým dítětem je však vždy preferovaným řešením před soudním sporem.