Nejlepší francouzské filmy: Od Amelie k Nedotknutelným

Nedotknutelní (Intouchables)

Nedotknutelní, film z roku 2011, právem patří mezi klenoty francouzské kinematografie. Tato komedie s dramatickými prvky, v režii Oliviera Nakache a Érica Toledana, si získala srdce diváků po celém světě. Příběh netradičního přátelství mezi bohatým aristokratem Philippem, upoutaným na invalidní vozík, a jeho ošetřovatelem Drissem, mladíkem z chudé čtvrti, je plný humoru, emocí a lidskosti. Film Nedotknutelní se stal nejnavštěvovanějším francouzským filmem všech dob a získal řadu ocenění, včetně Césara pro nejlepšího herce Omara Syho. Jeho úspěch spočívá v kombinaci silného příběhu, skvělých hereckých výkonů a citlivého zpracování, které oslovuje diváky napříč generacemi a kulturami. Nedotknutelní je filmem, který vás rozesměje, dojme a zanechá ve vás hluboký dojem.

Amélie z Montmartru

Amélie z Montmartru (Le Fabuleux Destin d'Amélie Poulain) je okouzlující film, který si získal srdce diváků po celém světě a stal se synonymem pro francouzskou kinematografii. Příběh o mladé servírce v Montmartru, která se rozhodne tajně konat dobro a přinášet štěstí do životů lidí kolem sebe, je plný vizuální poetiky, laskavého humoru a optimismu. Režisér Jean-Pierre Jeunet stvořil jedinečný filmový svět plný fantazie a hravosti, který si diváky okamžitě získá. Audrey Tautou v titulní roli podává nezapomenutelný výkon plný šarmu a něhy. Amélie z Montmartru není jen filmem, ale zážitkem, který v nás zanechává hřejivý pocit a touhu po tom, dělat svět lepším místem. Není divu, že se tento film stal jedním z nejlepších francouzských filmů a klasikou francouzské kinematografie.

Nejlepší francouzské filmy? To je jako vybírat nejkrásnější hvězdu na noční obloze. Každá z nich září svým vlastním světlem, každá vypráví svůj vlastní příběh. Od poetiky Jeana Renoira po syrovost Gaspara Noého, francouzská kinematografie je jako nekonečná studnice emocí a myšlenek.

Jindřich Dvořák

Neděle na venkově

Nedělní odpoledne na venkově si žádá klidnou atmosféru a co by se k ní hodilo lépe než kvalitní francouzský film? Francouzská kinematografie je proslulá svou poetikou, emocemi a silnými příběhy. Pusťte si třeba Amélii z Montmartru, okouzlující pohádku pro dospělé, která vás zaručeně dostane svou hravostí a optimismem. Pokud dáváte přednost romantice, zkuste Nedotknutelné, dojemný příběh o nečekaném přátelství, který ve vás zanechá hlubokou stopu. A pokud máte náladu na něco napínavějšího, sáhněte po filmu Brutální Nikita, strhujícím thrilleru Luca Bessona, který se stal kultovní klasikou. Ať už si vyberete jakýkoli film, francouzská kinematografie vám zaručeně zpříjemní nedělní odpoledne a poskytne vám nezapomenutelný filmový zážitek. Nechte se unést do světa fantazie, emocí a silných příběhů a užijte si odpočinek s těmi nejlepšími francouzskými filmy.

Nenávist (La Haine)

Film "Nenávist" (La Haine) z roku 1995 režírovaný Mathieu Kassovitzem je považován za jeden z nejlepších francouzských filmů a zásadní dílo francouzské kinematografie. Film sleduje 24 hodin v životě tří mladíků z pařížského předměstí, kteří se potýkají s chudobou, rasismem a policejní brutalitou. "Nenávist" je syrový a naturalistický film, který nekompromisně zobrazuje realitu života na okraji společnosti. Film získal řadu ocenění, včetně ceny za nejlepší režii na filmovém festivalu v Cannes v roce 1995. "Nenávist" je nadčasový film, který je i po více než 25 letech od svého uvedení stále aktuální a nutí k zamyšlení. Jeho vliv na francouzskou kinematografii je nesporný a inspiroval celou generaci filmařů.

Brutální Nikita (Nikita)

„Brutální Nikita“ z roku 1990, režírovaná Lucem Bessonenem, je akční thriller, který se stal kultovní klasikou a z Anne Parillaud v hlavní roli udělal hvězdu. Film sleduje příběh mladé narkomanky Nikity, která je po vraždě policisty nespravedlivě odsouzena k doživotnímu vězení. Místo toho je naverbována tajnou vládní organizací, která z ní brutálním výcvikem udělá nemilosrdnou vražedkyni. Film je známý pro svůj stylový vizuál, strhující akční scény a nezapomenutelnou hudbu Erica Serry. „Brutální Nikita“ je považována za jeden z nejlepších francouzských filmů 90. let a dodnes inspiruje filmaře po celém světě.

Lola běží o život (Lola rennt) - německo-francouzský

Snímek Lola běží o život (Lola rennt) z roku 1998 sice není čistě francouzskou záležitostí, ale jeho koprodukční pozadí a účast francouzských filmových profesionálů ho řadí i k dílům ovlivněným francouzskou kinematografií. Tento dynamický a vizuálně strhující film německého režiséra Toma Tykwera, v němž hlavní roli ztvárnila Franka Potente, si získal mezinárodní uznání pro svůj inovativní styl a napínavý příběh. Lola běží o život je tak příkladem plodné spolupráce mezi německou a francouzskou kinematografií, která přinesla světu originální a nezapomenutelné filmové dílo. Film je řazen mezi nejlepší evropské filmy roku 1998 a dodnes je považován za kultovní klasiku.

Pianistka (La Pianiste) - rakousko-francouzský

„Pianistka“ (La Pianiste) z roku 2001, koprodukce Rakouska a Francie, je filmovou adaptací stejnojmenného románu Elfriede Jelinekové, nositelky Nobelovy ceny za literaturu. Film režíroval Michael Haneke, známý svým provokativním stylem a hlubokým psychologickým ponorem do temných zákoutí lidské duše. V hlavních rolích excelují Isabelle Huppertová jako Erika Kohutová, osamělá a frustrovaná učitelka hry na klavír, a Benoît Magimel jako Walter Klemmer, mladý muž, který se stane objektem její vášně.

Film „Pianistka“ je považován za jeden z nejlepších francouzských filmů 21. století a za mistrovské dílo francouzské kinematografie. Získal řadu ocenění, včetně Zlaté palmy na filmovém festivalu v Cannes v roce 2001 a cen za nejlepší ženský a mužský herecký výkon pro Huppertovou a Magimela.

Pěna dní (L'Écume des jours)

„Pěna dní“ (v originále L'Écume des jours) je surrealistický a zároveň srdcervoucí film, který dokonale vystihuje poetiku a hravost francouzské kinematografie. Film byl natočen v roce 2013 režisérem Michelem Gondrym a je adaptací stejnojmenného románu Borise Viana z roku 1947. Příběh sleduje okouzlujícího boháče Colina, který se zamiluje do krásné Chloé. Jejich pohádková romance se však změní v noční můru, když Chloé onemocní nevyléčitelnou chorobou – v jejích plicích roste leknín. „Pěna dní“ je vizuálně ohromující film plný fantazie a imaginace. Gondryho jedinečný styl a originální použití speciálních efektů vytvářejí snové a magické prostředí, které dokonale ladí s Vianovou poetikou. Film je zároveň dojemným příběhem o lásce, ztrátě a pomíjivosti štěstí. Díky svému nadčasovému tématu a nezapomenutelné atmosféře si „Pěna dní“ právem zaslouží své místo mezi nejlepšími filmy francouzské kinematografie.

Neznámý

Francouzská kinematografie je plná slavných jmen a oceňovaných děl. Vedle Truffauta, Godarda nebo Besson se ale skrývá i řada méně známých pokladů. Tyto filmy možná nepronikly do širokého povědomí, přesto ale stojí za pozornost. Často se jedná o originální díla s neotřelým příběhem a silnou atmosférou. Právě v těchto filmech se často odráží duch francouzské kinematografie nejvýrazněji. Nebojí se experimentovat s formou ani s obsahem a přinášejí svěží vítr do světa filmu. Objevování těchto skrytých drahokamů je tak pro filmové nadšence dobrodružstvím samo o sobě. Můžete narazit na dojemné drama, černou komedii nebo třeba na experimentální snímek, který vás donutí přemýšlet ještě dlouho po skončení titulků. Právě v téhle rozmanitosti a odvaze jít proti proudu tkví krása a síla francouzské kinematografie.

Dokonalý trik

Francouzská kinematografie je proslulá svou elegancí, vtipem a hloubkou. Od poetického realismu 30. let po moderní thrillery, Francie nám dala nespočet filmových skvostů. Mezi nimi se skrývají i mistrovská díla, která se zaměřují na tajemno a napětí, a dělají to s nezaměnitelným francouzským šarmem. Filmy jako "Neznámý z minulosti" (Le Samouraï) od Jeana-Pierra Melvilla nebo "Nenávist" (La Haine) od Mathieua Kassovitze ukazují temnější stránku francouzské společnosti, zatímco snímky jako "Amélie z Montmartru" od Jean-Pierra Jeuneta nás okouzlují svou magickou atmosférou. Francouzské filmy si pohrávají s našimi očekáváními, nechávají nás v napětí až do poslední chvíle a nutí nás přemýšlet ještě dlouho po skončení titulků. Ať už jde o detektivky, thrillery nebo psychologická dramata, francouzská kinematografie nám vždy nabídne něco výjimečného.

Počátek (Inception) - americko-francouzský

Ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, film Počátek (Inception) s Leonardem DiCapriem v hlavní roli má k francouzské kinematografii blíž, než by se mohlo zdát. Nejenže se pyšní označením "americko-francouzský" film, ale zásadní roli v jeho vzniku sehrála i francouzská herečka Marion Cotillard. Ta ztvárnila roli Mal, Cobbovy (DiCaprio) manželky, a za svůj výkon sklidila zaslouženou chválu. Navíc se Počátek natáčel z části i ve Francii, konkrétně v Paříži, kde se odehrává několik klíčových scén.

Spojení hollywoodského lesku s evropským šarmem a uměleckou ambiciózností tak dalo vzniknout filmu, který si získal srdce diváků po celém světě a právem patří mezi nejlepší filmy 21. století. Ačkoliv se neřadí mezi typické představitele francouzské kinematografie, jeho francouzský rozměr je nepopiratelný a dodává mu na zajímavosti a komplexnosti.

Ztraceno v překladu - americko-japonský film, Sofia Coppola

Ačkoliv se "Ztraceno v překladu" odehrává v rušném Tokiu a zaměřuje se na kulturní bariéry mezi Východem a Západem, ozývá se v něm jemná, ale zřetelná ozvěna poetiky a atmosféry, která je vlastní nejlepším francouzským filmům. Stejně jako filmy klasiků francouzské nové vlny, jako François Truffaut či Alain Resnais, i "Ztraceno v překladu" sází na minimalistický děj a soustředí se na vykreslení emocí a pocitů postav. Sofia Coppola, inspirována mistry francouzské kinematografie, buduje melancholickou a zároveň humornou atmosféru s pomocí dlouhých záběrů, sugestivní hudby a tlumených barev. Pocit osamělosti a hledání smyslu v cizím prostředí, tak silně přítomný ve filmech jako "Hirošima, má láska" (1959) od Alaina Resnaise, se zrcadlí i v příběhu Boba a Charlotty. "Ztraceno v překladu" tak nepřímo poukazuje na univerzální jazyk emocí, který překračuje hranice kultur i jazyků, a stává se tak důkazem nadčasové síly a inspirace, kterou francouzská kinematografie nabízí filmařům po celém světě.

Paříži, miluji tě (Paris, je t'aime)

Snímek „Paříži, miluji tě“ je jako milostný dopis městu světel, zkomponovaný z krátkých filmů od renomovaných režisérů. Tento projekt, který je oslavou Paříže v celé její kráse a rozmanitosti, nabízí fascinující pohled na nejlepší francouzské filmy a francouzskou kinematografii. Každý krátký film, zasazený do jiné pařížské čtvrti, vypráví jedinečný příběh s různými postavami a emocemi. Od romantiky po drama, od komedie po melancholii, „Paříži, miluji tě“ odráží šíři emocí a témat, které charakterizují nejlepší filmy francouzské kinematografie. Mezi režiséry, kteří se na tomto projektu podíleli, najdeme slavná jména jako jsou bratři Coenové, Gus Van Sant, Walter Salles a Tom Tykwer. Jejich individuální styly a pohledy na Paříž se prolínají a vytvářejí tak kaleidoskopický obraz města, který je zároveň intimní a velkolepý. „Paříži, miluji tě“ je nejen poctou městu, ale také oslavou síly a krásy filmu, která připomíná, proč jsou nejlepší francouzské filmy tak ceněny po celém světě.

Nejlepší filmy francouzské kinematografie

Film	Režisér	Rok vydání	Žánr
Nedotknutelní	Olivier Nakache, Éric Toledano	2011	Komedie, drama
Amélie z Montmartru	Jean-Pierre Jeunet	2001	Romantická komedie, fantasy
Zloději času	Marc Caro, Jean-Pierre Jeunet	1991	Sci-fi, komedie

Samotář (Le Samouraï)

Film „Samuraj“ z roku 1967 režírovaný Jean-Pierrem Melvillem je mistrovským dílem francouzské kinematografie a patří k nejlepším francouzským filmům vůbec. Příběh sleduje osamělého a chladnokrevného nájemného vraha jménem Jef Costello (Alain Delon v ikonické roli), který je po zakázce svědkem události, jež ho zavede do sítě intrik a zrady.

Melvilleův film je oslavou žánru film noir s důrazem na atmosféru, styl a vizuální stránku. „Samuraj“ je známý svým minimalistickým stylem, dlouhými záběry a tlumenými barvami, které navozují pocit osamělosti a odcizení. Hudba od Françoise de Roubaix umocňuje napětí a melancholii příběhu.

„Samuraj“ je film o cti, zradě a osudovém údělu, který ovlivnil generace filmařů, včetně Johna Woo a Quentina Tarantina. Jeho vliv je patrný v mnoha pozdějších filmech, ať už jde o akční thrillery nebo kriminální dramata. „Samuraj“ zůstává nadčasovým dílem, které si i po letech uchovává svou sílu a krásu.

Hirošima, má láska (Hiroshima mon amour) - japonsko-francouzský

„Hirošima, má láska“ (v originále „Hiroshima mon amour“) je japonsko-francouzský film z roku 1959, který natočil režisér Alain Resnais. Scénář k filmu napsala Marguerite Durasová. Film je považován za jedno z nejvýznamnějších děl francouzské nové vlny.

Příběh filmu se odehrává v Hirošimě, několik let po atomovém bombardování. Sleduje milostný vztah mezi francouzskou herečkou (Emmanuelle Riva) a japonským architektem (Eiji Okada). Oba se setkávají v době, kdy se město snaží vyrovnat s následky války.

„Hirošima, má láska“ je film o lásce, ztrátě a paměti. Je to silný a dojemný snímek, který diváka nutí k zamyšlení nad hrůzami války a silou lidského ducha. Film byl oceněn na filmovém festivalu v Cannes a byl nominován na Oscara za nejlepší původní scénář.