Metallica 72 Seasons Skladby: Zvuková smršť, která vás srazí na kolena

72 Seasons: Album po 6 letech

Po šesti letech čekání se fanoušci Metallicy konečně dočkali. Kapela vydala 14. dubna 2023 své jedenácté studiové album s názvem 72 Seasons. Metallica se na něm vrací ke svým kořenům, thrash metalu, a servíruje dvanáct skladeb plných rychlých riffů, agresivních vokálů Jamese Hetfielda a hutných rytmů. Album je rozděleno do čtyř kapitol, z nichž každá reprezentuje šest let života, které formují naši osobnost.

Mezi nejvýraznější skladby patří úvodní singl "Lux Æterna", který Metallica představila již v listopadu 2022, a dále pak "Screaming Suicide", "72 Seasons" nebo "If Darkness Had a Son". Album 72 Seasons je pro kapelu důležitým milníkem a dokazuje, že Metallica i po čtyřiceti letech na scéně neztratila nic ze své energie a invence.

Témata: Dětství, zrání, reflexe

Nová deska Metallicy, 72 Seasons, není jen nářezem thrashových riffů a burácejících bicích. V jádru alba se skrývá hluboká reflexe o formování osobnosti v průběhu prvních 18 let života, jak název napovídá. Metallica se s nebývalou upřímností noří do vlastních vzpomínek, strachů a nejistot z období dospívání. Skladby jako "72 Seasons" nebo "Screaming Suicide" se dotýkají témat deprese, úzkosti a hledání vlastní identity v chaotickém světě. Kapela se nebojí odhalit svá zranění a zpochybnit vlivy, které formovaly jejich životní cesty. Album tak otevírá prostor pro reflexi nejen o vlastním dětství a dospívání, ale i o tom, jak tyto zkušenosti formují naši přítomnost.

Zvuk: Návrat ke kořenům?

S albem 72 Seasons se Metallica vrací ke svým kořenům? Otázka, která rezonuje mezi fanoušky od prvního poslechu singlu "Lux Æterna". Energie a syrovost skladeb jako "72 Seasons" nebo "Screaming Suicide" evokují ducha alb ...And Justice for All a Master of Puppets. Agresivní riffy Kirka Hammetta a Larsův nekompromisní bubeník dávají vzpomenout na mladou, hladovou Metalliku. Je to však skutečný návrat ke kořenům, nebo jen nostalgická reminiscence? Album 72 Seasons je komplexní dílo, které se nenechá strčit do škatulky. Vedle thrashových pecek nabízí i progresivnější momenty a experimenty, které dokazují, že Metallica se nebojí posouvat vlastní hranice. Ať už je 72 Seasons návratem ke kořenům, nebo odvážným krokem vpřed, jedno je jisté: Metallica stále dokáže překvapovat.

72 Seasons: Titulní pecka

„72 Seasons“ je úvodní a titulní skladba z dvanáctého studiového alba Metallicy, 72 Seasons. S délkou přesahující sedm minut se jedná o mohutnou nálož thrash metalu, která jasně ukazuje, že Metallica se ani po čtyřiceti letech na scéně nebojí experimentovat a posouvat hranice svého zvuku. Skladba začíná pomalým, zlověstným intrem, které evokuje atmosféru starších alb kapely, jako je ...And Justice for All. Po necelé minutě se ale spustí zběsilý riff a bicí Larsa Ulricha, které dají jasně najevo, že se Metallica vrací ke svým kořenům.

Text písně, který napsal James Hetfield, se zabývá tématem formování osobnosti v prvních 18 letech života a vlivem, který má toto období na naši budoucnost. Hetfield v textech klade otázky o tom, do jaké míry jsme formováni našimi geny a výchovou a do jaké míry si tvoříme svůj osud sami. „72 Seasons“ je tak nejen skvělou metalovou skladbou, ale i písní s hlubším poselstvím, které jistě osloví fanoušky napříč generacemi.

72 Seasons: Kritika a ohlasy

Nové album Metallicy „72 Seasons“ rozpoutalo mezi fanoušky i kritiky vlnu reakcí. Někteří chválí návrat ke kořenům thrash metalu, jiní kritizují délku skladeb a občasnou repetitivnost. Mezi nejdiskutovanější skladby patří úvodní „72 Seasons“, epická „Lux Æterna“ a melodická „Screaming Suicide“. Kritici oceňují syrovou energii a instrumentální mistrovství, které Metallica po letech neztratila. Fanoušci si pochvalují chytlavé riffy a silné vokály Jamese Hetfielda. Ačkoliv se „72 Seasons“ nesetkalo s jednoznačným ohlasem, potvrzuje, že Metallica si i po čtyřiceti letech na scéně udržuje status metalové legendy.

Screaming Suicide: Výkřik proti temnotě

Nová deska Metallicy, 72 Seasons, je tady a s ní i nálož emocí, která s sebou nese i temnotu a zoufalství. Skladba "Screaming Suicide" je toho jasným důkazem. Metallica se nebojí jít na dřeň a otevírat i ta nejcitlivější témata, jako jsou sebevražedné myšlenky.

Text písně je plný bolesti a beznaděje, ale zároveň i jakéhosi zoufalého volání o pomoc. Není to oslava smrti, ale naopak výkřik proti ní, pokus prolomit stigma a ukázat, že v tom člověk nemusí být sám.

Celé album 72 Seasons je jako jízda na horské dráze, plná výbuchů vzteku, melancholie i naděje. "Screaming Suicide" je jen jednou z mnoha zastávek na této cestě, ale rozhodně patří k těm nejdůležitějším. Metallica nám opět ukazuje, že hudba může být mocným nástrojem, jak se vyrovnat s vlastními démony a najít sílu jít dál.

Sleepwalk My Life Away: Drsná realita

Vyrůstat není sranda a Metallica to s albem 72 Seasons ví moc dobře. Drsná realita dospěláka na vás čeká hned za rohem a někdy se zdá, že se od ní nedá utéct. 72 Seasons, to je název alba i úvodní skladby, která vás hned od začátku vtáhne do víru emocí. Agresivní riffy, syrové vokály Jamese Hetfielda a text, který se nebojí dotknout temných zákoutí duše.

Metallica se na novince nebojí experimentovat a zároveň si zachovává svůj typický sound. Skladby jako Screaming Suicide a Lux Æterna jsou toho jasným důkazem. Drsná realita se ale prolíná celým albem, ať už se jedná o texty o ztrátě, hněvu nebo o hledání vlastní identity. 72 Seasons je album, které vás nenechá chladnými.

Lux Æterna: Rychlá a chytlavá

"Lux Æterna" je přesně ta píseň, kterou Metallica potřebovala k nakopnutí éry "72 Seasons". Je to rychlá, chytlavá hymna, která okamžitě připomene klasické skladby Metallicy z 80. let. Rytmická sekce uhání jako o život a riff Jamese Hetfielda se vám zaryje hluboko pod kůži. Píseň je plná energie a syrové síly, kterou fanoušci od Metallicy očekávají. "Lux Æterna" je jasným důkazem toho, že Metallica i po tolika letech dokáže nahrát skladbu, která vás chytne a nepustí. Zároveň je skvělou ochutnávkou alba "72 Seasons", které slibuje návrat ke kořenům thrash metalu. Pokud je "Lux Æterna" předzvěstí zbytku alba, pak se máme opravdu na co těšit.

You Must Burn!: Thrashová smršť

Nová deska Metallicy, 72 Seasons, je tady a s ní i pořádná dávka thrash metalu! Kapela se na albu vrací ke svým kořenům a servíruje nám nálož rychlých riffů, agresivního zpěvu a nekompromisní energie. Už úvodní skladba "72 Seasons" dává jasně najevo, že Metallica se s ničím nepáře a hodí vás rovnou do víru zběsilého thrashe.

Neméně drsná je i "Screaming Suicide", která chytne za koule a nepustí. Hetfieldův vokál je plný vzteku a zoufalství a kytarové riffy vám rozdrtí lebku. Album ale není jen o bezhlavé agresi. Metallica se nebojí ani melodičtějších pasáží, jak dokazuje například "Sleepwalk My Life Away" s chytlavým refrénem.

Celkově je 72 Seasons skvělou ukázkou toho, že Metallica i po tolika letech neztratila nic ze své síly a energie. Je to album, které potěší jak staré fanoušky, tak i ty, kteří se s thrashem teprve seznamují.

Invetrata: Instrumentální intermezzo

V hudebním světě Metallicy se instrumentální skladby staly nedílnou součástí jejich tvorby, sloužící jako dechberoucí intermezza, která posluchače přenesou do jiných sfér. Na albu 72 Seasons tuto roli bravurně plní "Invetrata". Tato instrumentálka, prosycená melancholií a syrovou energií, se vine jako temná nit celým albem. Kytarové riffy Jamese Hetfielda a Kirka Hammetta se proplétají s precizní rytmikou baskytary Roberta Trujillo a bicích nástrojů Larse Ulricha. "Invetrata" není pouhou instrumentální výplní, ale samostatným uměleckým dílem, které demonstruje neuvěřitelnou muzikantskou vyspělost členů Metallicy. Skladba plynule navazuje na předchozí "Screaming Suicide" a otevírá cestu pro závěrečnou "72 Seasons". Právě v kontextu celého alba vyniká síla "Invetraty", která slouží jako most mezi jednotlivými skladbami a dodává albu 72 Seasons na epičnosti a hloubce.

Metallica 72 Seasons Skladby

Skladba	Délka	Poznámky
72 Seasons	8:03	První singl z alba
Screaming Suicide	5:30	Druhý singl z alba
Lux Æterna	3:26	První singl vydaný z alba

Crown of Barbed Wire: Temná balada

Metallica se s albem 72 Seasons vrací ke svým kořenům thrash metalu a servíruje nám syrovou a nekompromisní nálož energie. Skladba "Crown of Barbed Wire" je toho jasným důkazem. Temná balada, jak by se dala nazvat, nás vtáhne do víru zoufalství a beznaděje. Hutné riffy Jamese Hetfielda a Lars Ulrichův neúprosný bicí doprovod vytváří atmosféru klaustrofobie a úzkosti. Hetfieldův vokál, plný bolesti a vzteku, dokresluje tíživou atmosféru skladby. Text se dotýká témat jako je zrada, samota a vnitřní boj. "Crown of Barbed Wire" je důkazem, že Metallica i po tolika letech dokáže nahrát skladbu, která je syrová, emotivní a zároveň chytlavá.

Chasing Light: Záblesk naděje

Víte, ten pocit, když se světlo prodere skrz temnotu? Ten záblesk naděje, který vám dá sílu jít dál? Přesně o tom je album 72 Seasons od Metallicy. Kapela se s ním vrací ke svým kořenům, k syrové energii a agresi, která je proslavila. Ale tentokrát je tu něco navíc. Zralost, hloubka a upřímnost, která chytne za srdce.

Skladby jako "Screaming Suicide" nebo "72 Seasons" jsou jako úder pěstí, ale zároveň v sobě nesou silné poselství. Metallica se nebojí mluvit o těžkých tématech, o depresích, o sebevraždách, o hledání sebe sama. A dělá to s naléhavostí, která vás nenechá chladnými.

Ale album 72 Seasons není jen temné a agresivní. Najdete na něm i momenty klidu a naděje. Skladba "Lux Æterna" je jako záblesk světla na konci tunelu, připomínka, že i v těch nejtěžších chvílích je tu vždycky naděje.

72 Seasons je jako jízda na horské dráze - od melodických pasáží Lux Æterna až po syrovost Screaming Suicide, Metallica dokazuje, že i po čtyřiceti letech dokáže překvapit a strhnout.

Jindřich Dvořák

If Darkness Had a Son: Zvuk pekla

Metallica se s albem 72 Seasons vrací k syrovějšímu zvuku, který připomíná jejich ranou tvorbu. Skladba "If Darkness Had a Son" je toho důkazem. Už od úvodních riffů je jasné, že se nejedná o žádnou uhlazenou rádiovku. Hutné kytary Jamese Hetfielda a Kirka Hammetta se proplétají s agresivní rytmikou Larse Ulricha a Roberta Trujilloa. "If Darkness Had a Son" je temná a zlá píseň, která se vám zaryje pod kůži. Text se dotýká témat jako je hněv, beznaděj a boj s vnitřními démony. Hetfieldův vokál je plný emocí a syrové energie. Skladba je skvělou ukázkou toho, že Metallica i po tolika letech dokáže nahrávat hudbu, která je svěží a zároveň věrná jejich kořenům.

Too Far Gone?: Ztráta a hledání

V hlubinách alba 72 Seasons od Metallicy se skrývá skladba "Too Far Gone?", syrová a melancholická zpověď o ztrátě a hledání sebe sama. Stejně jako mnoho skladeb z alba, i "Too Far Gone?" se noří do témat formování osobnosti v prvních 18 letech života a dozvuků, které tyto zážitky zanechávají v dospělosti. Metallica v čele s Jamesem Hetfieldem, jehož osobní boje jsou často zdrojem inspirace pro texty, se nebojí ponořit do temných zákoutí lidské psychiky. "Too Far Gone?" je toho důkazem - je to píseň o nejistotě, o pochybnostech o sobě samém a o strachu, že už je příliš pozdě na změnu. Přesto i v té temnotě probleskuje jiskřička naděje, touha po nalezení cesty zpět k sobě samému, k tomu, kým jsme byli, než nás život stačil zlomit.

Room of Mirrors: Závěrečná zpověď

V temných hlubinách alba 72 Seasons, kde se Metallica potýká s démony minulosti a nejistotami budoucnosti, se nachází skladba "Room of Mirrors". Jako závěrečná zpověď alba slouží jako katarze, syrové a nefiltrované zúčtování se sebou samým. Stejně jako zrcadlový sál odhaluje všechny nedokonalosti, tak i tato skladba obnažuje nejhlubší strachy a nejistoty.

Hudebně se "Room of Mirrors" nese na vlně syrové energie, typické pro tvorbu Metallicy z počátku 90. let. Rytmická sekce, vedená neúprosným Hetfieldovým riffem a Ulrichovým bubnováním, se valí vpřed jako nezastavitelná síla. Hammettovy kytarové sóla, plná vášně a melancholie, dokreslují atmosféru beznaděje a zoufalství.

Text písně, protkaný metaforami a obrazy, nás nutí k zamyšlení nad vlastní minulostí a jejími dopady na naši přítomnost. "Room of Mirrors" je tak nejen závěrečnou skladbou alba, ale i výzvou k introspekci, k pohledu do vlastního nitra a k přijetí všech našich stránek, světlých i temných.