České válečné filmy: Vzpomínky na druhou světovou válku na filmovém plátně

Tmavomodrý svět

České válečné filmy o 2. světové válce často zobrazují ponurou realitu okupace a boje za svobodu. Tmavomodrý filtr, evokující chlad, strach a beznaděj, se stal téměř synonymem pro toto filmové období. Vzpomeňme na syrové záběry z filmu "Tmavomodrý svět", kde letecké souboje nad Anglií střídají scény z protektorátu, utápějící se v šedi a strachu. Podobnou atmosféru najdeme i ve filmech jako "Obchod na korze" či "Ostře sledované vlaky", kde každodenní život prostupuje všudypřítomná hrozba a nejistota. Tmavomodrý nádech obrazu v těchto filmech není jen estetickou volbou, ale stává se symbolem temné doby, která poznamenala osudy milionů lidí.

Obchod na korze

České válečné filmy o 2. světové válce nám často ukazují syrovou realitu protektorátu a s ní spojené útrapy. Jedním z motivů, který se v těchto filmech opakuje, je scéna z obchodu na korze. Obchodníci, často donucení kolaborovat s režimem, se potýkají s nedostatkem zboží, regulovanými cenami a všudypřítomnou kontrolou. Zákazníci, zmítáni strachem a nejistotou, se snaží sehnat základní potraviny a potřeby pro své rodiny.

Vzduch v obchodě na korze je hustý napětím. Šeptem se šíří zprávy o zatýkání, odboji a hrůzách války. Obchodník s kamennou tváří odvažuje mouku a cukr na přídělový lístek, zatímco jeho myšlenky jsou u syna, který bojuje kdesi na frontě. Žena v obnošeném kabátě s prázdným košíkem v ruce prosí o trochu mléka pro nemocné dítě. Mladík s jiskrou v oku nenápadně vkládá do kapsy ženy leták s protinacistickým heslem. Obchod na korze se stává tichým svědkem každodenního boje o přežití, statečnosti i zrady.

Ostře sledované vlaky

Jiří Menzel's film "Ostře sledované vlaky" (Closely Watched Trains) from 1966, based on the novel by Bohumil Hrabal, occupies a special place among Czech war films about World War II. Although it depicts the war with a certain dose of humor and lyricism, it does not shy away from showing the brutality of the conflict and its impact on ordinary people. The film tells the story of Miloš Hrma, a young man who starts working at a railway station in the Protectorate of Bohemia and Moravia.

The seemingly mundane environment becomes a place of resistance against the Nazi regime. The film masterfully balances humor and tragedy, creating a unique atmosphere that resonated with audiences worldwide. "Ostře sledované vlaky" won the Academy Award for Best Foreign Language Film in 1967 and remains one of the most acclaimed Czech films of all time.

Czech war films about World War II offer a diverse range of perspectives on this global conflict. From epic battles to intimate stories of ordinary people, these films capture the complexity of war and its impact on human lives. They serve as a reminder of the past and a warning for the future, urging viewers to never forget the horrors of war and to strive for peace.

Všichni dobří rodáci

České válečné filmy o 2. světové válce nám často servírují příběhy obyčejných lidí, kteří se ocitli v neobyčejných, až absurdních situacích. Ať už jde o klasiky jako "Tři oříšky pro Popelku" s jeho pohádkovým nádechem uprostřed protektorátu, nebo o syrovější dramata typu "Obchod na korze", která s nekompromisní upřímností ukazují morální dilemata tehdejší doby, jedno je jisté: Češi se v nich prezentují jako národ houževnatý, vynalézavý a s nezdolným smyslem pro humor i v těch nejtemnějších časech.

Tyto filmy nám připomínají, že hrdinství se neprojevuje jen na bojištích. Hrdiny se stávali i ti, kteří pomáhali skrývat Židy, šířili protinacistické letáky nebo jen tiše vzdorovali v každodenním životě. Ať už to byli stateční odbojáři, nebo obyčejní lidé, kteří se snažili přežít, jejich příběhy rezonují dodnes a slouží jako připomínka síly lidského ducha a důležitosti boje za svobodu a spravedlnost.

Atentát

Atentáty představují v českých válečných filmech o 2. světové válce silné téma, které odráží odhodlání a statečnost českého odboje. Filmy často zobrazují reálné historické události, jako byl atentát na Reinharda Heydricha, zastupujícího říšského protektora, který se stal symbolem boje proti nacismu. Operace Anthropoid, jak se atentát nazýval, je ztvárněna ve filmech Atentát (1964), Operace Silver A (1977) nebo Anthropoid (2016).

Tyto filmy se zaměřují na hrdinství a obětavost parašutistů vyslaných z Anglie, ale i na rizika a ztráty, které odboj provázely. Diváci sledují nejen přípravy a samotný atentát, ale i následky, které měly tragický dopad na životy mnoha nevinných lidí.

Atentáty ve filmech slouží nejen k připomenutí historických událostí, ale otevírají i otázky morálky, odvahy a vlastenectví. Diváci jsou postaveni před dilemata a nuceni zamýšlet se nad tím, co je správné a co jsou lidé ochotni obětovat pro svobodu.

Lidice

Lidice, malá obec nedaleko Kladna, se stala tragickým symbolem nacistické brutality během druhé světové války. Po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942 se nacisté rozhodli pro exemplární trest. Vesnice byla srovnána se zemí, muži a chlapci starší 15 let byli popraveni a ženy a děti byly deportovány do koncentračních táborů. Po válce se Lidice staly mementem válečných hrůz a symbolem odporu proti nacismu. Tato tragédie se stala námětem pro několik českých válečných filmů, které se snaží zachytit hrůzy války a osudy lidí zasažených touto tragédií. Mezi nejznámější patří filmy "Lidice" z roku 1947 a "Lidice" z roku 2011. Tyto filmy se snaží nejen o historickou přesnost, ale také o zachycení lidských příběhů a emocí, které se za touto tragédií skrývají. České válečné filmy o 2. světové válce, včetně těch o Lidicích, tak slouží jako důležité svědectví o minulosti a připomínka hrůz války.

Anthropoid

Film Anthropoid z roku 2016, režírovaný Seanem Ellisem, patří mezi nejznámější české válečné filmy o 2. světové válce, ačkoliv se jedná o britsko-francouzsko-českou koprodukci. Film vypráví skutečný příběh operace Anthropoid, tedy atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942 v Praze. V hlavních rolích se představili Cillian Murphy a Jamie Dornan jako Jozef Gabčík a Jan Kubiš, dva českoslovenští parašutisté vyslaní z Velké Británie.

Film se natáčel v Praze a dalších lokacích v České republice, čímž divákům nabízí autentický pohled na tehdejší protektorátní prostředí. Anthropoid se nesnaží o heroizaci, ale vykresluje syrovou realitu války a odhodlání československých odbojářů. Film byl oceněn za působivou atmosféru, silné herecké výkony a věrnost historickým událostem.

Anthropoid se řadí po bok dalších významných českých válečných filmů o 2. světové válce, jako jsou například Tmavomodrý svět, Lidice nebo Obchod na korze. Tyto filmy připomínají odvahu a obětavost českého národa v boji proti nacismu a zároveň slouží jako memento hrůz války.

Protektor

Film Protektor (2009) režiséra Marka Najbrta je jedním z nejznámějších a nejdiskutovanějších českých válečných filmů o 2. světové válce. Odehrává se v Praze během Protektorátu Čechy a Morava a sleduje osudy manželů Hanu a Emila Vrbů. Hana je česká herečka, Emil je Žid.

Film zobrazuje jejich život v protektorátní společnosti, která je poznamenaná strachem, kolaborací a odporem. Hana se snaží chránit svého manžela před deportací a zároveň se snaží pokračovat ve své kariéře. Emil se stává terčem perzekuce a musí se skrývat.

Protektor je silným a emotivním příběhem o lásce, zradě a odvaze v těžké době. Film získal řadu ocenění, včetně Českého lva za nejlepší film. Film se natáčel v autentických lokacích v Praze a okolí a herecké výkony Ivany Chýlkové a Marka Igonge jsou přesvědčivé a dojemné. Protektor je film, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek českých válečných filmů o 2. světové válce.

Habermannův mlýn

Habermannův mlýn (The Habermann Mill) je silný film, který zapadá do kategorie českých válečných filmů o 2. světové válce. Film vypráví příběh sudetského Němce, Augustina Habermanna, majitele pily v pohraničí, a jeho snahu o udržení míru a spravedlnosti v době rostoucího napětí mezi Čechy a Němci před druhou světovou válkou. Film ukazuje hrůzy války a dopad nacistické ideologie na obyčejné lidi. Habermannův mlýn je důležitým filmem, který připomíná temnou kapitolu českých dějin a vyzývá k toleranci a porozumění. Film získal uznání pro svůj silný příběh, působivé herecké výkony a autentické zobrazení historických událostí.

Tobruk

Tobruk, severoafrické město s bohatou historií, se nesmazatelně zapsalo i do dějin československé kinematografie. Ačkoliv tisíce kilometrů vzdálené, boje o toto strategické přístavní město během druhé světové války rezonovaly i v srdcích českých filmařů a staly se námětem pro několik válečných filmů. Tyto snímky, ač s různou mírou historické přesnosti, přibližují hrdinství československých vojáků, kteří se v řadách britské armády zapojili do bojů proti nacistickému Německu.

Mezi nejznámější české filmy s tématikou bojů o Tobruk patří bezesporu snímek Tobruk z roku 1967 režiséra Václava Kršky. Film, odehrávající se v roce 1941, sleduje osudy československých vojáků bojujících v obleženém Tobruku. Krška ve svém díle zdůrazňuje odvahu a obětavost vojáků, ale i krutost a nesmyslnost války. Film se stal divácky velmi úspěšným a dodnes patří k pilířům československé válečné kinematografie.

Kromě Krškova Tobruku se boje o toto město objevují i v dalších českých filmech, ať už jako ústřední motiv, nebo jakožto součást širšího kontextu druhé světové války. Tyto filmy, ač se liší žánrem i stylem, spojuje snaha připomenout hrdinství československých vojáků bojujících za svobodu své vlasti na vzdálených bojištích.

Pěsti ve tmě

Česká kinematografie se s tematikou druhé světové války vyrovnávala v mnoha podobách. Vedle velkofilmů s hrdinskými partyzány a odbojáři vznikala i díla komornější, zaměřená na psychologii postav a morální dilemata v extrémních podmínkách. Právě do této kategorie patří i filmy, které se soustředí na osudy obyčejných lidí, zmítaných hrůzami války a nucených bojovat o holé přežití.

Válečné drama nám připomíná, že válka není jen o bitvách a vítězstvích, ale především o lidských tragédiích a ztrátách. Filmy o 2. světové válce natočené v Česku se často dotýkají témat jako kolaborace, udavačství, ale i statečnosti a obětování. Diváci se tak setkávají s postavami, které se musely vyrovnat s těžkými morálními volbami a jejichž osudy nutí k zamyšlení nad smyslem války a lidské existence.

Tankový prapor

Tankový prapor jako filmové téma rezonuje v české kinematografii především v kontextu druhé světové války. Ačkoliv Československo nevlastnilo před válkou rozsáhlé tankové síly, statečnost československých tankistů, kteří bojovali na straně Spojenců, se stala legendou. Filmy o 2. světové válce často zobrazují jejich osudy v rámci britské armády, konkrétně u proslulé 11. československé samostatné obrněné brigády. Ta se účastnila bojů ve Francii a později se významně prosadila při osvobozování západní Evropy.

Příkladem může být film "Osvobození Prahy", který zachycuje dramatické události květnového povstání a hrdinství československých tankistů, kteří se s těžkou technikou probojovali do centra Prahy. Podobně i další válečné filmy, ať už se zaměřují na boje na východní či západní frontě, často připomínají odvahu a obětavost československých vojáků v řadách tankových jednotek. Tyto filmy slouží nejen jako připomínka historických událostí, ale také jako pocta těm, kteří bojovali za svobodu své vlasti.

Musíme si pomáhat

České válečné filmy o 2. světové válce nám často připomínají důležitost vzájemné solidarity a pomoci v těžkých časech. Heslo "Musíme si pomáhat" se prolíná mnoha příběhy hrdinství a odboje, které tyto filmy zobrazují. Ať už jde o ukrývání pronásledovaných Židů, předávání zpráv odbojovým skupinám, nebo sabotáže nacistických operací, postavy v těchto filmech nám ukazují, že i malý čin solidarity může mít obrovský dopad.

Filmy jako "Obchod na korze", "Tmavomodrý svět" nebo "Lidice" nám připomínají, že válka se nedotýká jen vojáků na frontě, ale zasahuje do životů obyčejných lidí, kteří se musí vyrovnat s okupací, ztrátou svobody a strachem o své blízké. V těchto těžkých podmínkách se solidarita a vzájemná pomoc stávají klíčovými pro přežití a udržení naděje.

I když se tyto filmy odehrávají v minulosti, jejich poselství o důležitosti lidskosti a solidarity je nadčasové. V dnešní době, kdy svět čelí novým výzvám, je důležité si připomínat, že "Musíme si pomáhat" není jen fráze, ale princip, který by měl vést naše jednání.

Kolja

Snímek Kolja z roku 1996, režírovaný Janem Svěrákem, sice není válečným filmem v pravém slova smyslu, odehrává se však v roce 1988 v Československu, stále poznamenaném následky druhé světové války a sovětské okupace. Film citlivě vykresluje atmosféru tehdejší doby a dotýká se témat jako normalizace, cenzura a útěk na západ. Příběh sleduje staromládenecký život violoncellisty Louky, který je donucen „adoptovat“ malého ruského chlapce Kolju.

I když se film přímo nevěnuje válečným událostem, zobrazuje jejich dlouhodobý dopad na životy obyčejných lidí a připomíná nám, že ozvěny války se mohou nést generacemi. Kolja se stal divácky i kriticky úspěšným filmem, získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Zlatý glóbus ve stejné kategorii.